Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Sysel - sysel obecný

Sysel obecný

Sysel obecný (Citellus citellus) je okatý hlodavec z čeledi veverkovitých, má hustý, pískově zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně pomáhá při maskování se v místech, kde se pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná – veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst.

Vyskytuje se v jihovýchodní a střední Evropě (nejvíce na západ zasahuje do Čech) a dále i v Malé Asii. Do střední Evropy pronikl zřejmě poměrně pozdě, můžeme-li soudit podle materiálů z archeologických nalezišť, pak až v nejranějším středověku. Během posledních několika desetiletí však na mnoha místech vymizel a jeho výskyt získal silně ostrůvkovitý charakter.

V minulosti u nás tento hlodavec nebyl žádnou vzácností, právě naopak. Vzhledem k malému množství predátorů schopných mrštného a velmi pozorného sysla ulovit se přemnožil a páchal velké škody na zemědělských plodinách. V šedesátých letech dvacátého století však začala velmi rychle mizet jejich hlavní útočiště – polní remízky. Je však možné, že syslové od nás nemizí pouze kvůli zásahům do jejich přirozeného útočiště, ale i proto, že střední Evropa je na okraji území, kde se vyskytují. V České republice byl zaznamenán vůbec nejzápadnější výskyt tohoto druhu. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor).

Počet známých současných lokalit nepřevyšuje dvě desítky a stále jich ubývá. Jsou ostrůvkovitě rozmístěny v západních, severních, středních i jižních Čechách a na střední i jižní Moravě. Příčiny nápadného ústupu nejsou zcela zřejmé, bezpochyby jde o důsledek působení řady faktorů počínaje proměnami v charakteru krajiny a konče změnou zemědělského hospodaření (velkoplošné kultury, zarůstání cest, mezí a úhorů), opomenout nelze ani možné vnitrodruhové a populační příčiny (například oscilace areálu).

Vyznačuje se kratším tělem na nízkých nohách, přiléhavým osrstěním (vypadá štíhlejší) a nedlouhým, přiléhavě osrstěným ocasem. Také zadní chodidla má z velké části pokryta chlupy. Zbarvení je na hřbetě žlutohnědé, rezavohnědé nebo pískově šedožluté s nejasnými světlými skvrnami, spodina těla bývá jednobarevně žlutá, jenom brada, krk a také úzké proužky kolem velkých černých očí jsou bílé. Ušní boltce jsou malé, jen částečně vystupující ze srsti. Délka těla je 18–24 cm, délka ocasu je 4,5–8 cm, syslové váží 240–340 g.

Sysel je sice druh s denní aktivitou, ale je velmi těžké ho spatřit. Pokud spatří nějaké nebezpečí, což člověk pro něj bezesporu je, postaví se na zadní a hlasitě pískne, aby upozornil ostatní z kolonie, a všichni bleskurychle mizí v podzemních norách. Vylézt za potravou se odváží až za dlouhou chvíli.

Mnozí lidé jsou toho názoru, že si sysel shromažďuje (syslí) zásoby na horší časy. Tyto horší časy, zimu, však přečkává hibernací a spoléhá se při tom na tukové zásoby, které si vytvořil přes léto. K tomuto mylnému názoru lidé došli patrně díky tomu, že uviděli sysla, jak si stébla obilí táhne do nory. Tato stébla však v klidu a bezpečí své úkrytové nory ihned zkonzumuje. Úkrytové nory jsou budovány mnohem blíž k povrchu než nory, ve kterých syslové přečkávají noc a zimu. Poskytnou jim však dostatek bezpečí před predátory.

Sysel obecný žije pospolitě v koloniích, z nichž největší mají i několik set obyvatel. V dospělé části osazenstva kolonie je mnohem více samic než samců (u mláďat bývá poměr pohlaví vyrovnaný). Kromě trvalých nor se šikmými a kolmými chodbami a hnízdním prostorem si hrabe i dočasné úkrytové nory. Hloubka chodeb nepřesahuje obvykle 80 cm a délka bývá 1,5–6 m. Orientuje se hlavně zrakem.

Zimu tráví zimním spánkem (hibernací) v norách s ucpanými vchody. Dospělá zvířata začínají zimovat už v srpnu (někdy i koncem července), mladí jedinci asi o měsíc později. Nedělají si zásoby potravy a spoléhají pouze na nashromážděnou vrstvu podkožního tuku. Zjara se sysel probouzí v březnu až dubnu, když se půda prohřeje na 6–8 °C.

Na povrchu se objevuje nejvíce v časných dopoledních hodinách a odpoledne, déletrvající deště nebo prudký sluneční žár přečkávají v podzemí. Ve zvlášť parných letech upadají i do letního spánku, který někdy přímo přechází v hibernaci.

Živí se především zelenými částmi rostlin, semeny a zrním, někdy chytá i drobný hmyz a mláďata na zemi hnízdících ptáků. Při vyrušení si potravu zanáší v nevelkých lícních torbách do úkrytu. Vyjma migrujících (rozsídlujících se) jedinců se od hranic kolonie daleko nevzdaluje.

Ačkoli má sysel jediné pokolení do roka, v minulosti se občas i přemnožoval. Doba březosti je 25–28 dní a k páření dochází brzy po probuzení ze zimního spánku (spermie dozrávají ke konci hibernace). Samice rodí od konce dubna do června 4–8 (1–11) holých a slepých mláďat o hmotnosti 4,5–6,5 g. Plně osrstěná jsou po 17–19 dnech života, koncem 4. týdne prohlédnou a sají ještě další 2 týdny, při tom se však už pohybují po kolonii. Pohlavně dospívají v následujícím roce. Značná část mláďat hyne během prvního přezimování, jen ojediněle se dožívají 6–8 let.

Hlavními přirozenými nepřáteli sysla jsou tchoři a hranostajové, z dravců raroh velký (dříve to byli i někteří orli). V současné době jde v ČR o zvláště chráněný (kriticky ohrožený) druh.

Zdroj: Sysel
Zveřejněno: 30.1.2017



SiteMAP