Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Barevní šneci - green snail

Green snail

Zelení šneci (Edentulina obesa) se vyskytují v Kamerunu, Keni a Tanzanii. Jedná se o stromový druh. Šnek má jasně zelenou ulitu, noha je žlutá s tenkými podélnými tmavými pruhy. Tento druh se vyznačuje dlouhým a tenkým krkem s malou hlavovou částí – vše je vyvinuto k lepšímu pronikání do ulity. Také pohlavní kloaka je z tohoto důvodu posunuta až k ulitě. Obústí je obdélníkové. Zbarvení ulity je dáno barvou vnitřních orgánů, které jsou zelené. Vlastní ulita je bělavě průhledná. Velikost šneků se pohybuje kolem 2,5–3 cm x 1,4–1,8 cm, váha cca 2–3 g.

Jeho pohyb je rovněž zajímavý, nedotýká se totiž podkladu celou nohou, ale pouze na dvou místech, takže se vlní od hlavy až k ocasní části nohy, což spíš připomíná pohyb píďalky než šneka. Pohybuje se nejvýše rychlostí kolem 0,0871 km/h, jinak je ale velmi pomalý. Často zvedá hlavu a kontroluje svými dlouhými očními tykadly okolí, pomocí prodloužených „pysků“ přitom sleduje slizové cesty plžů. Uchopení plže je pevné a edentulina zřejmě vypouští žaludeční šťávy či enzym působící jako neurutoxin, který během několika minut znehybní plže. Útok je velmi zajímavý – než se zakousne, zvedne přední část nohy těsně před svou kořistí. Plž není vysáván, jako to dělá například jiný šnečí predátor eugladina, ale je doslova požírán strouháním raduly. Tento proces vypadá, jako kdyby šnek kousal. Při krmení může vylučovat velké množství slizu – bublinek, jimiž si označuje svoji kořist. Spořádání plže trvá několik desítek minut, malý 20–30 minut.

Při zacházení s edentulinou buďte obezřetní, na její enzym totiž může být chovatel citlivější. Chov edentulin je v současné době hodně náročný, stále se hledá takový způsob chovu, aby při něm nedocházelo k častým úhynům, blížícím se 100 %. Edentulina je predátor v pravém slova smyslu, požírá jiné šneky nebo například slimáky menší velikosti i žížaly. Rozhodně se tento druh nehodí pro útlocitné povahy, kterým je líto každého šnečka. Edentulina je dost žravá, obvykle denně sežere jednoho a někdy (dle velikosti) i dva šnečky s ulitou kolem 1 cm. Ale troufne si i na větší sousto. Po dostatečném nakrmení si dopřeje klid a zavěsí se na strop terária nebo na větvičku. V klidu může trávit i několik dní. Dokáže si „zahrát“ i na mrtvého, kdy zaleze do ulity a nic ho nepřinutí vylézt – ani voda, která u jiných šneků zapůsobí. To, že šnek není mrtvý, poznáte podle toho, že má vnitřní orgány stále zelené. Uhynulý šnek je má již zahnědlé. Pokud chcete chovat edentuliny, musíte souběžně počítat i s chovem jiných malých šneků, je pravděpodobné, že jim mohou chutnat i naše páskovky o velikosti ulity do 1,5 cm. Další druhy krmných plžů či jiných nižších živočichů, jako například moučných červů, slimáčků a podobně, se musí vyzkoušet.

Edentulina je stromový šnek, který se plazí po zemi jen tehdy, když sleduje stopu jiného plže. Z toho vyplývá, že terárium potřebuje vyšší, než je běžné, musí být spíše vertikální než horizontální. Tento druh je vůči svým partnerům snášenlivý, oproti eugladinám, které musí být chovány každá v samostatném teráriu. Dno terária pokryjte vrstvou sopečné půdy, v níž převládá čedič, nebo přímo na dno terária položte lávový kámen – pro zdroj síry, železa, fosforu a dalších stopových minerálních látek. Část substrátu pokryjte mechem, přidejte kůru stromů porostlou mechem, doplňte větvemi sahajícími až ke stropu terária. Strop může být částečně zakrytý, například velkým listem. Edentuliny se na něj v období, kdy se nekrmí, zavěšují se. Do terária vložte i krmení pro šneky, respektive návnadu. Edentuliny zalézají i do salátu a požírají výkaly po šnecích, což jsou vlastně nedostatečně natrávené rostlinné zbytky, které jsou takto ještě využity. Zdrojem vápníku pro návnadu může být sepiová kost, dolomit. Vápník pak edentulina přijme se šnekem.

Tito šneci jsou nejvíce aktivní večer a v noci, kdy jim stačí pokojová teplota. Přes den potřebují teplotu okolo 26–27 °C, teplotu lze zajistit pomocí světla. Pozor, nesnáší vysoké teploty, mohou uhynout. Na noc jim zhasněte a terárium roste. Edentuliny mají rády změnu v teráriu, proto se doporučuje jednou za měsíc změnit prostředí, což je nabudí k dalšímu lovu.

Zdroj: Barevní šneci
Zveřejněno: 2.2.2016



SiteMAP